Hifiman Ananda BT R2RNa hlavě mám poprvé v životě sluchátka Hifiman a v nich se tak lehce pohupuje píseň i Can See Clearly Now přezpívaná od Holly Cole. Sedím na terase, je jeden z takových těch letních podvečerů, byť oficiálně léto dorazí až za dva dny. Slyším nad hlavou zvony, jak odbíjejí osmou večerní a je to zvláštní pocit, odvykl jsem si, že sluchátka nemají ANC.
Možná trávím příliš mnoho času s mými Focal Bathys MG a zapomněl jsem, jaký je venku pestrý svět. Oblíbená skladba končí takovým milým brouknutím basy a já začínám mít pocit, že spíš než I Can See Clearly bych měl napsat I Can Hear Clearly, protože v tomto akustickém rybníčku je zvuk sakra milý, vzdušný, jak to mám rád. Basy jsou jiné, než u Bathysů, možná bych i řekl, že jsou takové analogové. Ono vlastně celý ten projev je takový analogový, asi jako když posloucháte SACD a gramofon. Informací hodně, ale není tam ta pila.
OK, zkusíme, co se stane, když Holly nahradíme Claptonem. Pretending, syntezátor zkřehotá střídavě levá – pravá, Ericova kytara ve vrstvě nad ním a trochu vpravo, jakoby nad krkem té kytary jeho hlas. Bicí níže, jakoby vzadu ke krku, uvědomuji si, že trochu fouká vítr a já jej cítím, jak prochází skrze měniče. Takže na léto výborná sluchátka. Layla z MTV Unplugged, klasika, tentokrát ale mnohem vzdušnější. V první sloce poznává publikum co je to za předělávku, tleská a víská zezadu za mnou, kytary, klavír, basa, Erik, bicí. Dlouho jsem si neuvědomil, jak krásně tahle deska hraje. Ten vánek chladící uši je fakt super… Jedná se o otevřenou, magnetoplanární konstrukci a jedná se o bezdrátovou verzi osvědčeného modelu Ananda. Navíc s integrovaným DAC, stejně jako u mých Bathysů. Rozdíl je pouze v tom, že zatímco Bathys musím „pustit“ a připojit přes USB-C datový kabel, Amandy stačí připojit. Change The World, další Claptonova vypalovačka, kterou mám rád nejen hudebně, ale i technicky. Vícehlasý refrén je krásným prostorovým testem a tady se tedy telím blahem.
Hifiman Ananda BT R2R
Sluchátka tak nejen působí, ale i jsou velice robustní. Dokonce bych je nazval „mužskou záležitostí“. Dvojitý hlavový most i tuhost náušníků s pěknou kůží a něčím co připomíná pocitově alcantaru naředěnou neoprenem, ale říkejme tomu jemná síťovina zaručují bezchybné usazení i na mé velké hlavě. Mé obrovské ušní boltce bez uzardění zaplují do mušlí, aniž by mi byl jejich styk s náušníky jakkoliv nepříjemný. Mezitím dohrál Clapton se Stingem a přichází první elektronika, zatím tedy spíše takový chilloutový dýchánek – Angelic Voices od B-Tribe. Trochu smyčců, basů, španělka s nylonovými strunami a nad tím nějaký ženský sbor cvičící na nedělní mši v místní prádelně. Ale jo, je to takový andělský, ne že ne, ale toho zvuku je dost najednou a nemá to moc prostor. Je to asi nahrané pro takové ty přenosné reproduktory na zahradu, nebo do koupelny.Dust In The Wind od amerických Kansas, klidné vokály, dvě kytary a houslové mezihry. To je přesně ten styl hudby, který mě v Anandách baví moc, jdu na klasiku, ať zjistíme, jak si poradí s Wagnerem. Overtůra z Tannhäusera nesmí chybět v žádném mém testu, slyšel jsem tuto verzi již tolikrát, že už vím, co kde může být slyšet. Stejně jako „aerodynamiku jelena prověří jen zelená“, Tannhäuser má svoje specifika. Zatímco v tichém začátku je u lesních rohů slyšet méně mechanických ruchů, nádechy trubačů tam jsou. Ve smyčcové sekci funguje vše velice hebce, nástup nejsilnější části skladby je dokonale dramatický a když máte pocit, že se něco stane, tak se to právě stane. Smyčce vám pulzují ze spodních pater nahoru do ušních boltců, dechy drží tak silný a zároveň čistý tah, že se vám zvuk tetelí uvnitř lebky až se vám dělají víry mezi očima. Přednes je takový uhlazený, opět velmi specificky něžný, ale přitom konkrétní. A to i přesto, že nepůsobí tak v dobrém smyslu slova arogantně, jako u konvenčních, neřkuli uzavřených sluchátek. Ženské soprány a mezzosoprány v Květinovém duetu z opery Lakmé jsou důkazem toho, co jsem napsal výše. Když se ty holky nadechnou a pustí vám tam nejvyšší tóny jejich zlatých hrdel, cítíte, jak se tetelí vzduch, ale nezní to arogantně. Naléhavost je ale stejná. Je to skvělý! Makeba od Jain, ano, ta šílená odrhovačka, kterou měla každá čajka na TikToku u svého videa z fitka, má spoustu efektů, které rád testuju na všem možném. Plus je to taková přestupní stanice do sféry popu, kde se bude mnoho vlastníků jisto jistě pohybovat. Sluchátka si přeci nekupujeme proto, abychom se ujišťovali, jak hrají dobře. Ale hlavně proto, že milujeme hudbu, ať jakéhokoliv žánru. A popík má určitě mnohem větší základnu, než skvěle nahrané, ale jinak nudné tracky z testovacích desek za nesmyslné ceny. Remastrovaná verze Cosmic Girl od Jamiroquai hrne do sluchátek příliš mnoho zvuku najednou, takže se posunu z maximální hlasitosti trochu níže. Kolem totiž začali cvrlikat ptáci, kteří přiletěli vyzobat večerní dávku semínek a začali se ve frontě dohadovat, kdo tu byl dřív. Tak jsem musel trochu přitlačit na pilu. Vyčištěná verze Hit the Road Jack od Raye Charlese, strašná pecka ve FLAC 24/48 na Tidalu je taky mojí stálicí. Na Amandách ztratí tu ucinkanou ostrost a je to vlastně strašně příjemné. Zajímavý postřeh během testování a psaní tohoto článku je ten, že poslouchám celé skladby. To se mi obvykle nestává, většinou skáču, abych toho stačil poslechnout co nejvíce, ale tady mně drží jakási spokojenost s přednesem. Royal od Lorde jsem vzal na vědomí před mnoha lety, kdy jsem dorazil na prezentaci Nautilů od B&W řádně nakrmených nějakým McIntoshem a tohle tam hrálo. Nejdřív jsem se chtěl otočit ve dveřích, ale pak jsem polkl své ego a vyslechl si to do konce. Aje pravdou, že ta skladba má taky co říct, nejen obsahem. Teardrop od Massive Attack s božskou Elizabeth Fraser u mikrofonu. Tento božský hlas, který můžete znát i z uskupení This Mortal Coil můžu poslouchat v neomezeném množství, kdykoliv a na čemkoliv. Ta nahrávka není úplně moc HiFi, ale ta hudba je prostě skvělá. A Amandy, možná díky tomu ženskému jménu si s Eli rozumí náramně.Ouch! Billie Holiday, I’m a Fool to Want You ve FLAC 24/96… Jo, vlahý večer, Billie v dlouhých zlatých šatech, za ní za bazénem hudební těleso, trumpetista si přišel pro sólo na pravoboku. Její hlas snad sloužil jako předloha pro naladění těch sluchátek, tohle je fakt na pána, vlastně na pani! Další v pořadí je spolupráce řeckých superstar Irene Papas a Vangelise s hymnusem O! Gliki Mou Ear, který není oslavou jara v pravém slova smyslu, jak by se z anglického překladu mohlo zdát, ale jedná se o píseň, která jako součást pravoslavných Velikonoc zní na Velký pátek a její text vyjadřuje bolest Panny Marie nad mrtvým tělem jejího syna, tedy Ježíše Krista. I pokud vnímáte pouze Vangelisovu hudbu, která je temná jak ze sountracku k Blade Runner, naléhavý hlas Irene Papas vás okamžitě pošle do něčeho tragického. Hlavou vám letí nějaký černobílý film z vesnického prostředí padesátých let, kdy po návsi běhají zahalené mladé vdovy v černých šátcích. Je to samozřejmě fantazie každého z posluchačů, pojďme si říci, jak to znělo. Naprosto étericky! Ta skladba neaspiruje na zlatou medaili za kvalitu nahrávky, ale na skvělých zařízeních je prostě skvělá, nebo minimálně hodně zajímavá. Nemá totiž vůbec brutální basy a celá se odehrává ve středním pásmu. Živočišnost Irenina hlasu, který je zdvojený, doplněný o Vangelisovu hudbu je prostě opět zážitek.Pro moji oblíbenou testovačku Opéra zmixovanou Emmanuelem Santarromana z alba Métropolitan se sice z nějakého důvodu musím přepnout do Apple Music, protože z Tidalu zmizela, ale je to další bonus pro čtenáře – jak to bude hrát s nativní applovskou appkou. Kodek je sice AAC, ale necítím se nijak ochuzen. Skladba Opéra je vlastně Vivaldiho Nisi Dominus, kterou nazpíval skvělý Franco Fagioli. Kombinace houslového kvartetu, kontratenora Franca, houpavý rytmus s dodanou basovou linkou a různými ruchy, loupanci a zvraty v podání Emmanuela je skvělá tečka za dnešním testováním.Jak to tedy zhodnotit?Hifiman Ananda BT R2R coby Bluetooth sluchátka s integrovaným DA převodníkem, který podporuje hudbu ve vysokém rozlišení až do 24/192 jsou perfektní volbou, jak získat HiFi společníka na cesty za sakra dobré peníze. Konstrukce není nenápadná, pokud se stydíte – to máte blbý a je to vaše škoda. Naopak technofilové zajásají. Celá stavba působí velmi robustně a domnívám se, že jim úplně „hodit do báglu“ nemusí vadit, ale jsou to otevřená sluchátka, s velice citlivými magnetoplanárními měniči, takže to tvrdé pouzdro vám výrobce nedává pro nic za nic.Zvuk je velmi jemný, díky zcela otevřené konstrukci je třeba najít východisko ze situace v prostředku MHD. Buď budete poslouchat něco, co nebude urážet ostatní cestující, nebo budete hrát potichu, ale pak uslyšíte každé „dveře se zavírají“, neboť toto jsou hifistická sluchátka a ANC se zde nenosí. Nejvíce štěstí tedy uděláte v relativně klidném prostředí. Sluchátka mají až takový vinylový přednes, čímž nemyslím, že zní jako linoleum, ale že připomínají zvuk analogu. Ano, jako by to naladění simulovalo lampový zesilovač, takový ten vřelý, starodávný zvuk.Ale nemusíte se bát, že by nezvládala přenést vaši metalovou sbírku do vašich uší, jen bude znít možná méně kovově. O basy se nebojte, je jich tam opravdu dost a pokud jsou ve skladbě nasamplovány ty ultra hluboké, budou i tady. Jen nevytvoří ten tlak, jako třeba Focal Bathys. Sluchátka bych osobně zařadil do sekce pro příjemný večer. Nejsou tím typem, kterým si vymlátíte mozek večer po šíleném dni v práci, ale jsou pro tu vrstvu, která si umí oddělit práci a život a večer se bude chtít odměnit něčím příjemným. Sedím stále ještě na terase a padá soumrak. Hlasitost mám už staženou, dobře slyším, ale už to neřve ven. Právě hraje Leonard Cohen a jeho skladba In My Secret Life. Ano, tohle je přesně ono. Pohoda s oblíbenou hudbou.
Hifiman Ananda BT R2R: na vlastní uši
Hifiman Ananda BT R2RNa hlavě mám poprvé v životě sluchátka Hifiman a v nich se tak lehce pohupuje píseň i Can See Clearly Now přezpívaná od Holly Cole. Sedím na terase, je jeden z takových těch letních podvečerů, byť oficiálně léto dorazí až za dva dny. Slyším nad hlavou zvony, jak odbíjejí osmou večerní a je to zvláštní pocit, odvykl jsem si, že sluchátka nemají ANC.
Možná trávím příliš mnoho času s mými Focal Bathys MG a zapomněl jsem, jaký je venku pestrý svět. Oblíbená skladba končí takovým milým brouknutím basy a já začínám mít pocit, že spíš než I Can See Clearly bych měl napsat I Can Hear Clearly, protože v tomto akustickém rybníčku je zvuk sakra milý, vzdušný, jak to mám rád. Basy jsou jiné, než u Bathysů, možná bych i řekl, že jsou takové analogové. Ono vlastně celý ten projev je takový analogový, asi jako když posloucháte SACD a gramofon. Informací hodně, ale není tam ta pila.
OK, zkusíme, co se stane, když Holly nahradíme Claptonem. Pretending, syntezátor zkřehotá střídavě levá – pravá, Ericova kytara ve vrstvě nad ním a trochu vpravo, jakoby nad krkem té kytary jeho hlas. Bicí níže, jakoby vzadu ke krku, uvědomuji si, že trochu fouká vítr a já jej cítím, jak prochází skrze měniče. Takže na léto výborná sluchátka. Layla z MTV Unplugged, klasika, tentokrát ale mnohem vzdušnější. V první sloce poznává publikum co je to za předělávku, tleská a víská zezadu za mnou, kytary, klavír, basa, Erik, bicí. Dlouho jsem si neuvědomil, jak krásně tahle deska hraje. Ten vánek chladící uši je fakt super… Jedná se o otevřenou, magnetoplanární konstrukci a jedná se o bezdrátovou verzi osvědčeného modelu Ananda. Navíc s integrovaným DAC, stejně jako u mých Bathysů. Rozdíl je pouze v tom, že zatímco Bathys musím „pustit“ a připojit přes USB-C datový kabel, Amandy stačí připojit. Change The World, další Claptonova vypalovačka, kterou mám rád nejen hudebně, ale i technicky. Vícehlasý refrén je krásným prostorovým testem a tady se tedy telím blahem.
Sluchátka tak nejen působí, ale i jsou velice robustní. Dokonce bych je nazval „mužskou záležitostí“. Dvojitý hlavový most i tuhost náušníků s pěknou kůží a něčím co připomíná pocitově alcantaru naředěnou neoprenem, ale říkejme tomu jemná síťovina zaručují bezchybné usazení i na mé velké hlavě. Mé obrovské ušní boltce bez uzardění zaplují do mušlí, aniž by mi byl jejich styk s náušníky jakkoliv nepříjemný. Mezitím dohrál Clapton se Stingem a přichází první elektronika, zatím tedy spíše takový chilloutový dýchánek – Angelic Voices od B-Tribe. Trochu smyčců, basů, španělka s nylonovými strunami a nad tím nějaký ženský sbor cvičící na nedělní mši v místní prádelně. Ale jo, je to takový andělský, ne že ne, ale toho zvuku je dost najednou a nemá to moc prostor. Je to asi nahrané pro takové ty přenosné reproduktory na zahradu, nebo do koupelny.Dust In The Wind od amerických Kansas, klidné vokály, dvě kytary a houslové mezihry. To je přesně ten styl hudby, který mě v Anandách baví moc, jdu na klasiku, ať zjistíme, jak si poradí s Wagnerem. Overtůra z Tannhäusera nesmí chybět v žádném mém testu, slyšel jsem tuto verzi již tolikrát, že už vím, co kde může být slyšet. Stejně jako „aerodynamiku jelena prověří jen zelená“, Tannhäuser má svoje specifika. Zatímco v tichém začátku je u lesních rohů slyšet méně mechanických ruchů, nádechy trubačů tam jsou. Ve smyčcové sekci funguje vše velice hebce, nástup nejsilnější části skladby je dokonale dramatický a když máte pocit, že se něco stane, tak se to právě stane. Smyčce vám pulzují ze spodních pater nahoru do ušních boltců, dechy drží tak silný a zároveň čistý tah, že se vám zvuk tetelí uvnitř lebky až se vám dělají víry mezi očima. Přednes je takový uhlazený, opět velmi specificky něžný, ale přitom konkrétní. A to i přesto, že nepůsobí tak v dobrém smyslu slova arogantně, jako u konvenčních, neřkuli uzavřených sluchátek. Ženské soprány a mezzosoprány v Květinovém duetu z opery Lakmé jsou důkazem toho, co jsem napsal výše. Když se ty holky nadechnou a pustí vám tam nejvyšší tóny jejich zlatých hrdel, cítíte, jak se tetelí vzduch, ale nezní to arogantně. Naléhavost je ale stejná. Je to skvělý! Makeba od Jain, ano, ta šílená odrhovačka, kterou měla každá čajka na TikToku u svého videa z fitka, má spoustu efektů, které rád testuju na všem možném. Plus je to taková přestupní stanice do sféry popu, kde se bude mnoho vlastníků jisto jistě pohybovat. Sluchátka si přeci nekupujeme proto, abychom se ujišťovali, jak hrají dobře. Ale hlavně proto, že milujeme hudbu, ať jakéhokoliv žánru. A popík má určitě mnohem větší základnu, než skvěle nahrané, ale jinak nudné tracky z testovacích desek za nesmyslné ceny. Remastrovaná verze Cosmic Girl od Jamiroquai hrne do sluchátek příliš mnoho zvuku najednou, takže se posunu z maximální hlasitosti trochu níže. Kolem totiž začali cvrlikat ptáci, kteří přiletěli vyzobat večerní dávku semínek a začali se ve frontě dohadovat, kdo tu byl dřív. Tak jsem musel trochu přitlačit na pilu. Vyčištěná verze Hit the Road Jack od Raye Charlese, strašná pecka ve FLAC 24/48 na Tidalu je taky mojí stálicí. Na Amandách ztratí tu ucinkanou ostrost a je to vlastně strašně příjemné. Zajímavý postřeh během testování a psaní tohoto článku je ten, že poslouchám celé skladby. To se mi obvykle nestává, většinou skáču, abych toho stačil poslechnout co nejvíce, ale tady mně drží jakási spokojenost s přednesem. Royal od Lorde jsem vzal na vědomí před mnoha lety, kdy jsem dorazil na prezentaci Nautilů od B&W řádně nakrmených nějakým McIntoshem a tohle tam hrálo. Nejdřív jsem se chtěl otočit ve dveřích, ale pak jsem polkl své ego a vyslechl si to do konce. Aje pravdou, že ta skladba má taky co říct, nejen obsahem. Teardrop od Massive Attack s božskou Elizabeth Fraser u mikrofonu. Tento božský hlas, který můžete znát i z uskupení This Mortal Coil můžu poslouchat v neomezeném množství, kdykoliv a na čemkoliv. Ta nahrávka není úplně moc HiFi, ale ta hudba je prostě skvělá. A Amandy, možná díky tomu ženskému jménu si s Eli rozumí náramně.Ouch! Billie Holiday, I’m a Fool to Want You ve FLAC 24/96… Jo, vlahý večer, Billie v dlouhých zlatých šatech, za ní za bazénem hudební těleso, trumpetista si přišel pro sólo na pravoboku. Její hlas snad sloužil jako předloha pro naladění těch sluchátek, tohle je fakt na pána, vlastně na pani! Další v pořadí je spolupráce řeckých superstar Irene Papas a Vangelise s hymnusem O! Gliki Mou Ear, který není oslavou jara v pravém slova smyslu, jak by se z anglického překladu mohlo zdát, ale jedná se o píseň, která jako součást pravoslavných Velikonoc zní na Velký pátek a její text vyjadřuje bolest Panny Marie nad mrtvým tělem jejího syna, tedy Ježíše Krista. I pokud vnímáte pouze Vangelisovu hudbu, která je temná jak ze sountracku k Blade Runner, naléhavý hlas Irene Papas vás okamžitě pošle do něčeho tragického. Hlavou vám letí nějaký černobílý film z vesnického prostředí padesátých let, kdy po návsi běhají zahalené mladé vdovy v černých šátcích. Je to samozřejmě fantazie každého z posluchačů, pojďme si říci, jak to znělo. Naprosto étericky! Ta skladba neaspiruje na zlatou medaili za kvalitu nahrávky, ale na skvělých zařízeních je prostě skvělá, nebo minimálně hodně zajímavá. Nemá totiž vůbec brutální basy a celá se odehrává ve středním pásmu. Živočišnost Irenina hlasu, který je zdvojený, doplněný o Vangelisovu hudbu je prostě opět zážitek.Pro moji oblíbenou testovačku Opéra zmixovanou Emmanuelem Santarromana z alba Métropolitan se sice z nějakého důvodu musím přepnout do Apple Music, protože z Tidalu zmizela, ale je to další bonus pro čtenáře – jak to bude hrát s nativní applovskou appkou. Kodek je sice AAC, ale necítím se nijak ochuzen. Skladba Opéra je vlastně Vivaldiho Nisi Dominus, kterou nazpíval skvělý Franco Fagioli. Kombinace houslového kvartetu, kontratenora Franca, houpavý rytmus s dodanou basovou linkou a různými ruchy, loupanci a zvraty v podání Emmanuela je skvělá tečka za dnešním testováním.Jak to tedy zhodnotit?Hifiman Ananda BT R2R coby Bluetooth sluchátka s integrovaným DA převodníkem, který podporuje hudbu ve vysokém rozlišení až do 24/192 jsou perfektní volbou, jak získat HiFi společníka na cesty za sakra dobré peníze. Konstrukce není nenápadná, pokud se stydíte – to máte blbý a je to vaše škoda. Naopak technofilové zajásají. Celá stavba působí velmi robustně a domnívám se, že jim úplně „hodit do báglu“ nemusí vadit, ale jsou to otevřená sluchátka, s velice citlivými magnetoplanárními měniči, takže to tvrdé pouzdro vám výrobce nedává pro nic za nic.Zvuk je velmi jemný, díky zcela otevřené konstrukci je třeba najít východisko ze situace v prostředku MHD. Buď budete poslouchat něco, co nebude urážet ostatní cestující, nebo budete hrát potichu, ale pak uslyšíte každé „dveře se zavírají“, neboť toto jsou hifistická sluchátka a ANC se zde nenosí. Nejvíce štěstí tedy uděláte v relativně klidném prostředí. Sluchátka mají až takový vinylový přednes, čímž nemyslím, že zní jako linoleum, ale že připomínají zvuk analogu. Ano, jako by to naladění simulovalo lampový zesilovač, takový ten vřelý, starodávný zvuk.Ale nemusíte se bát, že by nezvládala přenést vaši metalovou sbírku do vašich uší, jen bude znít možná méně kovově. O basy se nebojte, je jich tam opravdu dost a pokud jsou ve skladbě nasamplovány ty ultra hluboké, budou i tady. Jen nevytvoří ten tlak, jako třeba Focal Bathys. Sluchátka bych osobně zařadil do sekce pro příjemný večer. Nejsou tím typem, kterým si vymlátíte mozek večer po šíleném dni v práci, ale jsou pro tu vrstvu, která si umí oddělit práci a život a večer se bude chtít odměnit něčím příjemným. Sedím stále ještě na terase a padá soumrak. Hlasitost mám už staženou, dobře slyším, ale už to neřve ven. Právě hraje Leonard Cohen a jeho skladba In My Secret Life. Ano, tohle je přesně ono. Pohoda s oblíbenou hudbou.
Objednat poslech sluchátek.